A všeličo a všelijako... a naozaj

14. března 2015 v 22:06 | Narween Black |  Myšlienkovo

Kde a ako začať? Konečne som si našla čas na písanie aj keď viem, že by som písať nemala. Minulú noc som totiž spala presne dveapol hodiny a mám dojem, že to na mňa začína mierne doliehať. Ale tak treba potešiť verných fanúšikov a ozvať sa. A to je krásne. Či nie? Nevadí.
Svoju neaktivitu by som mohla obhájiť tým, že žijem tak intenzívne, že nestíham žiť. A svoju neaktivitu obhajujem len preto, že moja studienka inšpirácie vyschla a jej priestory momentálne prenajímam mierumilovnej tlupe obrovských fialových pavúkov. A tak. Zatiaľ dýcham. Píšem. Žijem.
Alebo sa o to aspoň pokúšam.




Pocity absolútnej prázdnoty sa u mňa striedajú s pocitmi absolútnej prepchatosti dojmami, pojmami, pocitmi... a v neposlednom rade fyzikou. Celé je to zvláštne. Potrebovala by som zastaviť svet... alebo možno radšej refreshnúť celý uplynulý týždeň a prežiť ho odznova aby som mala ho aspoň minimálnu šancu ho pochopiť.
A potrebovala by som sa niekomu vyplakať na ramene.
A potrebovala by som zmyť tú matnú čerň z mojich nechtov.
A potrebovala by som spomaliť polohlasné svetlo, stíšiť plachú tmu.
A potrebovala by som zimu, vietor a trápny dážď.
A potrebovala by som hviezdy a niekoho, kto by mi ukázal kde je Eridanus.
A potrebovala by som prestať s monotónnym ničením svojej spodnej pery.
A potrebovala by som umlčať tú pochabú radosť, ktorú nevlastním no napriek tomu ma do dnešného dňa sprevádzala.
A potrebovala by som vankúšovú vojnu. Vôňu leta. Ledabolo mu prehrabnúť vlasy. Tulipány. Rámčeky na fotky. Odčarovať oranžovú. Bielu podprsenku. Syrovú pizzu. Slová. Zázraky. Ťukot prstov na klávesnici. Počúvať platne. Zmeniť bodky na pásiky. Škoricovú čokoládu. Pár hodín nazvyš. Byť ovplyvnená. Nebáť sa. Slnečné lúče. Jed na obrovských fialových pavúkov. Hovoriť francúzsky. Kúpať sa nahá v mori. Zobudiť sa na lúke.
A predovšetkým nezomrieť.

Opäť mám abnormálne záhadné sny, v ktorých po mne chlapi hádžu očami, ľudstvo napadne nejaký agresívny zmutovaný vírus, pokúsia sa ma znásilniť, moje rodné mesto mizne v záplave lávy a ja nonšalantne pijem whisky v knižnici. Pokúšam sa predstierať, že mi tieto bizarnosti nevadia ale napriek mojej snahe sa každú noc budím na to, že mám zimomriavky. Taký ten nepríjemný druh zimomriavok, ktorý vás nabáda spať s nožom na steaky pod vankúšom. Potom som celé dni paranoidná a vďaka snom v kombinácii s mojou mimoriadne zodpovednou prípravou do školy a písomkám objavujem stále nové a nové úrovne paniky. Môj život mi konečne príde skutočný, neobmedzený a dokonalý a ja som mu vďačná za túto zmenu aj keď to znamená menej času na blog, knihy a v prvom rade na seba. Whatever. Zotrvávam v napätom očakávaní ďalších zmien, úrovní paniky a pocitov prázdnoty, ktoré prilietajú, odlietajú a robia s mojou psychikou čo sa im zachce ale nikdy nezostanú. Čítam povinné čítanie, ktoré sa zatiaľ vyvýja celkom sympaticky a počúvam to, čo som počúvala pred mesiacom. Cítim radosť z takmer každej bezvýznamnej maličkosti a pijem čierny čaj. Je mi výnimočne dobre keď som doma a výnimočne zle keď som v škole, na čom ale nie je nič výnimočné (what?) Jednoducho žijem svoj mnohovýznamový život. Snažím sa vyhnúť patetickosti, snažím sa milovať a snažím sa stáť vzpriamene ale som beznádejný prípad. Veru neviem či sa toto všetko dá za vinu pripísať únave.
Je marec a ja nemám motiváciu si obliekať šaty a usmievať sa v daždi. Je marec a ja ho zatiaľ považujem na 94,02% úspešný. Je marec a táto žumpa myšlienok pred pár dňami oslávila 1 rok. Je marec a počasie zabudlo. Je marec a ja sa stále necítim dospelo, chytám slnko a dotýkam sa života. Je marec a v mojom šatníku prevláda čierna, sivá a modrá. Je marec a svet ide ďalej. Je marec, Narween Black je od únavy polomŕtva a počítačoidné zariadenie notebookoidného charakteru, na ktorom bol písaný tento článok dosiahlo teplotu, pri ktorej by sa dalo použiť namiesto vatry strednej veľkosti. Je marec a myslím, že nastal čas ísť spať. Je marec, tichom sa nesie melódia novembrového dážďa a svetlo pouličných lámp sa trbliece na uplakanej ceste. Je marec a je tma, snežienky nevidieť. Je marec, ja spontánne miznem a vy sa pokúste mať sa čarokrásne až pokým sa opäť objavím.


Vaša užnaozajnebudemsľubovaťžesaozvemčoskoro Narween Black
(mám citrón v oku, mihalnicu na líci a krv na perách)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 thedreamwalker thedreamwalker | Web | 15. března 2015 v 4:25 | Reagovat

ach
dalsi neskutocne zaujimavo napisany clanok,tak neskutocne dobre

a zas vyzeram byt prvym komentujucim :D:D
napriek tomu ze je pol piatej a ja o siestej vstavam .. jej :)
tych par hodin nazvys by bodlo

2 Lennie Lennie | Web | 15. března 2015 v 14:14 | Reagovat

Myslím, že to, že naozaj cítiš, že žiješ (aj keď unáhlene a preplnene), je vlastne dobre. Aj keď to nestíhaš možno všetko naraz spracovávať, ale však ono aj to časom dorazí a všetko sa ustáli ;-)
Napriek unavenosti je to inak veľmi pekne napísané, mám rada články, z ktorých cítiť isté pocity :-)
A inak nie si sama, kto má čudesné sny, mne sa napríklad snívalo, že sa nám podarilo prilákať mimozemšťanov, ktorí nám potom hrozili, že ak ich budeme skúmať, spôsobia koniec sveta a ešte aj začali vysvetľovať, ako to bude prebiehať :P
Fakt netuším, odkiaľ sa tie sny berú :D

3 Lianne Lianne | Web | 15. března 2015 v 15:20 | Reagovat

Say yeah, let's be alone together.

Tečka. Závidím ti, že poznáš, že jsi naživu protože i když dýchám, nejspíš jsem mrtvá.

4 Vivi Vivi | Web | 15. března 2015 v 21:55 | Reagovat

počítačoidné zariadenie notebookoidného charakteru - toto môže skutočne napadnúť len teba ! :D
Inak veľké fialové pavúky som ešte nevidela, ale asi ani potom netúžim :D
Tie sny musia byť hrozné, viem o tom svoje. Živé sny a potom ťa celý deň prenasledujú. Tak držim palce aby sa ti snivali len krásne sny o tulipánoch a slnečnom lete :)

5 Baška Baška | Web | 18. března 2015 v 16:11 | Reagovat

Po dlhej absencii sa opäť ozývam na tvojom blogu :D Ani neviem, či si pred týmto (opäť veľmi vystihujúcom, perfektne popísajúcom (divné slovo) tvoju náladu, pocity, proste všetko) niečo napísala. Klikla som na prvé, čo mi naskočilo a asi sa hneď vrhnem aj na ostatné, čo od Teba prečítané nemám :D A tulipány sú veľmi sympatické rastlinky. Také sny ako máš, ti ani veľmi nezávidím.Aj keď znejú viac normálnejšie ako tie moje, lebo neviem či je práve normálne, že sa ti sníva, že si herečka ktorá hrá doktorku a operuje niekoho a ten umrie a potom sa naháňaš po nemocničnej chodbe s hercami z ordinácie v ružovej záhrade :D :D inak dúfam , že sa tešíš na maturity :D

6 LinDa☮ LinDa☮ | Web | 18. března 2015 v 19:02 | Reagovat

:D :D :D
Som tak rada, že si sa ozvala.
Veľmi rada by som ti umožnila všetko, čo potrebuješ. Vankúšovú vojnu a rameno na vyplakanie ti môžem poskytnúť zadarmo a ochotne :3 V požičiavaní ramena už mám prax a vankúšových vojen som už pár prehrala :´)
Je marec, a ja maturujem za dva roky. Preto dúfam, že budúci rok mi odovzdáš nejaké tie skúsenosti maturanta :3

Inak gratulujem tomuto úžasnému blogu, že sa dožil jubilea. Zmenu majiteľa nechceme :P :)

Dve hodiny? Hybaj hneď do postele !
Ale je mi jasné, že tento článok si písala už v sobotu, takže už si to odvtedy stopro dospala :)

Tešíím na ďalší článok, nech je o čomkoľvek :)

7 Ranly Ranly | Web | 19. března 2015 v 20:08 | Reagovat

Jsem z tvého článku nějaká zmatená :D :O doufám že tě budu víc chápat když budu chodit na tvůj blog častěji (zabloudila jsem prvně a vůbec nelituji) :) A.. měla by jsi vic spat to je jasny :D Tulipany moc rada nemam jsou na mě moc obyčejné O:) jako malá jsem je ale milovala :3

8 Rezzy Rezzy | Web | 20. března 2015 v 20:31 | Reagovat

Děkuji :) Tak ať jsi brzy zdravá!
Tvoje sny zní teda docela akčně :D Já si poslední dobou nějak nedokážu vybavit, o čem se mi zdálo... většinou si pamatuju jen pár útržků, ale někdy si nepamatuju vůbec nic... Jinak jsi opět nezklamala a napsala skvělý článek :)) Mohla bys psát častěji :P Mám ten tvůj styl ráda!

9 silluety silluety | Web | 21. března 2015 v 11:16 | Reagovat

Dvě a půl hodiny? :O to je lepší už nespat, to mi věř :)
nevím, z tohoto článku cítím, že jsi smutná :/ pokud se ovšem se nepletu..
jinak já zimu přímo nesnášim :D

10 homoleninus homoleninus | Web | 21. března 2015 v 14:50 | Reagovat

v tom článku je nejkrásnější to, že ikdyž se cítíš tak, jak popisuješ...nevzdáváš se! Skvěle se to čte.

11 lotte-hazlert lotte-hazlert | Web | 21. března 2015 v 18:16 | Reagovat

Aj ja chcem hovoriť francúzsky... Napriek všetkému, som celkom stotožnená s farbami v tvojom šatníku, pretože živé farby vedia byť na oblečení dosť otravné. A nechcela by si začať písať básne? Ten záver je tak čarokrásne čarokrásny, až ťa o to mám chuť požiadať a nebojím sa použiť donucovacie prostriedky... len čo ťa nájdem. :) Článok je super, ako vždy... :)

12 cincina cincina | Web | 21. března 2015 v 19:38 | Reagovat

Ty pocity mám hodně podobný:) Jednou jsem dole, podruhé zase nahoře. Plná energie:D Svádím to na hormony:D
Ale myslím si, že tvé myšlenky se teď ubírají správným směrem:) Cítím z tvého článku takovou pozitivní energii:)
V poslední době se mi taky zdají divné sny. S tím nožem souhlasím:D

13 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 22. března 2015 v 16:21 | Reagovat

Ježiš, honey. Toto bolo tak rozporuplné a svojské, že ťa za to ešte viac ľúbim. DAMN, ako to robíš? :-)
(Normálne mi tieto tvoje články chýbali. Deficit Narween.)

14 Mais Mais | Web | 22. března 2015 v 17:13 | Reagovat

Proč se mi zdálo, že něco z toho vylila moje vlastní duše a něco jsem naopak nebyla schopná pochopit?

Myslím, že teď bych si vedle tebe mohla akorát tak sednout a všechno ti říct dlouhým přátelským mlčením, protože mi došla slova.

Je jaro a březen za chvíli končí, co budeme dělat potom?

15 Džejní Džejní | Web | 22. března 2015 v 20:12 | Reagovat

je vobec mozne pisat takto dokonale clanky?
myslim, ze by som potrebovala veci podobneho charakteru ako ty. objatie, vyplakat sa niekomu na ramene, aby som prestala byt taka hrozne zmatena z celeho svojho zivota. trochu casu, viac spanku a menej lenivosti. maturovala som pred rokom a stale mam pocit, ze som sa zasekla na mieste tesne pred zmaturovanim. pocit, ze som niekomu ukradla cas na zivot, pretoze ten moj mal uz davno vyprsat. neviem, co robit so zivotom, tak sa snazim iba dychat a dufat, ze sa to vsetko vyvinie v moj prospech. snad raz.
(tulipany su krasne, ja milujem vsetky kvety)
tvoje pocity prazdnoty aj prepchatosti uplne chapem, takisto aj divne sny, ktore na rozdiel od teba celkom oblubujem. zaujimavejsia "realita" ako ta, ktoru naozaj zijem. za chvilu koniec marca, prazdniny sa priblizuju a mna zacinaju cim dalej tym viac obcas az nechutne drvit zachvaty paniky z toho, co vsetko musim urobit, ale nevladzem ani len zacat. tak snad to bude lepsie. pre nas obe.

16 Miss No Strong Miss No Strong | Web | 23. března 2015 v 17:37 | Reagovat

Ach, Narween...
Ahoj. A pojď, ať tě můžu obejmout. Sníme spolu tu největší skořicovou čokoládu, co seženeme a budeme marně hledat tulipány v zatím docela studeném březnu.
Mrzí mě, že špatně spíš. Dvě a půl hodiny není žádná sláva. Doufám, že se to co nejdřív zlepší.
A neboj se, léto se pomalu ale jistě blíží. A budeš ta nejdospělejší dospělačka s perfektním maturitním vysvědčení.
Just stay awesome and drink black tea.
A nepiš takhle. Pak z toho mám bolest na hrudi.

17 Sandra Sandra | 23. března 2015 v 20:20 | Reagovat

ježiš,tento článok mi príde strašne taý veselý,príjemný,taký strašne zlatý!:D:)
asi viem ako sa cítiš,ja mám tiež občas také zmiešané pocity,raz som taká,potom zase som naštvaná na každého a pod.:D to bude asi tou pubertou:D
ale neviem,či si mám myslieť,že tento článok je písaný akože v smutnom smere alebo takom neurálnom:D každopádne som sa pousmiala nad tými riadkami,strašne pekne si vypísala ako sa cítiš:)
a prajem ti,aby si sa poriadne vyspala. dve a polhodiny? fuha,to je fakt málo.

18 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 23. března 2015 v 22:02 | Reagovat

Cítim sa previnilo, že som zmeškala prvé narodky Narween. Fakt zle. Ale prajem ti, aby si ostala taká awesome a genius na veky vekov - amen. Prajem ti, aby si menila dizajny každý týždeň, písala denníky, žila sociálnym a zmysluplným životom a prajem ti (alebo sebe), aby si si našla čas aj na také stroskotané existencie (rozumej mňa) a občas sa tu zastavila, aby som mala čo čítať a tešiť sa, že niekde z diaľke mám dvojča. Ži, dýchaj a vráť sa! ;)

19 womm womm | E-mail | Web | 24. března 2015 v 0:47 | Reagovat

"mám citrón v oku, mihalnicu na líci a krv na perách" človek fakt musí byť umelec aby sa do takéto stavu dostal. K Tvojmu aktívnemu žitiu, len toľko, že Ťa v ňom plne podporujem. Lepšie ako prežiť život v driemotách :). Pery si nehryz ... to som robil aj ja niekedy dávnejšie a je to hrozné :D
Ináč super design máš teraz :D Tá grumpy cat má rovnaké okuliare ako ja :3 :D :D

20 D☮shie D☮shie | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 16:51 | Reagovat

Nestíhám žít. To zní tak krásně. Opravdu. Opět jsem na tom stejně. Teda teď konkrétně ne. Nyní umírám. Jsem nebožtík. Jsem pod drnem. Drnem obrovské bolesti hlavy krku a zaměstnání mého těla k smrkání, tím pádem těžké snaze dostat ze mě některé ty bacily ven.
Máš spoustu krásných a velmi zajímavých potřeb.
A achjo, tohle je těžké já prostě miluju jak dokážeš zaznamenat své myšlenky tak upřímně čistě a průhledně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama